Vytváření jádra sítě s nativní podporou AI pro agentní služby nové generace

PEKING, 15. října 2026 /PRNewswire/ -- Mobilní sítě tradičně umožňovaly komunikaci prostřednictvím hlasových hovorů, textových zpráv a mobilního přístupu k internetu. Nastupující éra autonomních AI agentů však vyžaduje infrastrukturu schopnou koordinovat obrovské množství těchto agentů. Tento vývoj si žádá novou architekturu jádra mobilní sítě, která dokáže porozumět záměrům uživatelů, inteligentně se rozhodovat a zajistit úspěšné dokončení úkolů řízených umělou inteligencí v celém procesu jejich realizace.

Společnost Huawei je přesvědčena, že pro tuto transformaci bude zásadní jádro sítě s nativní podporou umělé inteligence. Díky integraci umělé inteligence do rozhraní, funkcí a postupů se operátoři mohou posunout od pouhého poskytování připojení k dodávání inteligentních síťových funkcí pro digitální služby nové generace.

Podle zprávy společnosti Huawei Inteligentní svět 2035 by počet agentů umělé inteligence na celém světě mohl do roku 2035 dosáhnout 900 miliard – což je přibližně stonásobek světové populace. S rostoucím počtem agentů umělé inteligence musí být architektura jádra sítě schopna podporovat dlouhodobý růst nových připojení a služeb.

S rostoucím rozšířením terminálů a aplikací s umělou inteligencí se agentní služby stanou typickými scénáři mobilních sítí, což bude pohánět evoluci sítí od přenosu datových bitů k umožnění tokenů orientovaných na úkoly.

Společnost Huawei identifikovala tři typické scénáře , v nichž je třeba zajistit spolehlivé fungování služeb využívajících AI agenty.

• Agent Over New Radio (AoNR) pro zajištění nízké latence při plnění úkolů: Přenosná zařízení s umělou inteligencí čelí omezením v oblasti výpočetního výkonu, kapacity baterie, velikosti a nákladů, což činí latenci od konce ke konci zásadní. AoNR je navrženo tak, aby konzistentně poskytovalo vynikající uživatelský zážitek a zároveň udržovalo latenci úkolů od začátku do konce pod náročnými prahovými hodnotami.

• Wide-Area Computing Network (WCN) pro zvýšení efektivity výpočetních zdrojů: Síť WCN může propojovat výpočetní zdroje prostřednictvím mobilních sítí, což umožňuje plánování výpočtů na základě úkolů a standardizované výpočetní služby.

• Agent Computing Network (ACN) pro zajištění bezpečnosti spolupráce: Většina složitých úkolů bude zahrnovat více agentů umělé inteligence pracujících napříč doménami, podniky a ekosystémy, nikoli pouze jednoho agenta, který je omezen schopnostmi modelu, kontextovými omezeními, konflikty rolí nebo výzvami souvisejícími se sekvenčním zpracováním. Složité scénáře budou vyžadovat bezpečnou a dynamickou spolupráci mezi více specializovanými agenty.

Síť ACN umožňuje efektivní spolupráci agentů napříč doménami a ekosystémy prostřednictvím tří funkcí: důvěryhodné digitální identity napříč doménami, vyhledávání a směrování agentů na základě dovedností a dynamického síťového propojení řízeného úkoly.

Aby se překlenula propast mezi terminály a sítěmi, měla by architektura jádra sítě nové generace mít tři klíčové charakteristiky:

1. Rozhraní (od signalizace k záměru): Rozhraní založená na záměrech umožní koncovým zařízením předávat síti přímo konkrétní požadavky na plnění úkolů, přizpůsobené individuálním potřebám. Ty zahrnují požadavky na síťové připojení, výpočetní výkon i kvalitu uživatelského zážitku.
2. Funkce (od řídicí a uživatelské roviny k rovinám C/U+DAP): Vedle tradiční řídicí a uživatelské roviny zavádí architektura samostatnou datovou a AI rovinu (Data & AI Plane, DAP), která slouží jako inteligentní vrstva. Ta interpretuje záměry související s jednotlivými úkoly a v reálném čase dynamicky přizpůsobuje dostupné zdroje aktuálním potřebám.
3. Postupy (od dodatečné integrace AI k architektuře nativně založené na AI): Rozhodovací procesy využívající umělou inteligenci jsou hluboce integrovány do základních síťových postupů, což umožňuje bezproblémovou koordinaci síťového připojení a výpočetních zdrojů.

S ohledem na budoucnost nastínila Huawei dvě fáze vývoje jádrové sítě řízené umělou inteligencí. První fáze se týká toho, jak síť vylepšuje zákaznické zážitky prostřednictvím překryvných funkcí umělé inteligence. Druhá fáze představuje jádrovou síť nové generace s nativním AI, která umožňuje to, co Huawei popisuje jako „vylepšenou konektivitu", kde služby AI orientované na úkoly zajišťují splnění úkolů, a „konektivitu nad rámec", kde síť musí poskytovat schopnosti přesahující komunikaci, jako je poskytování výpočetních služeb a usnadňování spolupráce agentů atd. Aby se síťová architektura přizpůsobila těmto novým službám, bude nutné ji restrukturalizovat, zejména v oblasti mechanismů interakce, datové architektury a výpočetní architektury.

Kromě toho přechod na sítě nativní pro AI vyžaduje komplexní spolupráci v rámci celého ekosystému ICT, včetně terminálů, čipů a sítí. Díky mechanismu synergie mezi terminály a sítí a pokročilé architektuře jádrové sítě umožňuje jádrová síť nové generace nové připojení a služby, čímž otevírá nové obchodní příležitosti v éře inteligence.